Trottel jsou svým způsobem legenda, jedna z mála „scénových“ kapel z Maďarska, která je zde známa a v určitých kruzích uctívána. Stejnojmenné vydavatelství jejich basáka Tamase vydalo kromě aktuálního alba Talayapa project, rovněž reedice tří starších kousků. Všechny máme po MišMaši v eshopu. Ve fanzinu Kids & Heroes tamáš shrnul historii kapely: První koncert původní sestavy Trottel proběhl na jaře roku 82. Kapelu jsme založili poté, co zavřeli zpěváka mé první kapely koncem roku 81. Trottel se dali znovu do kupy roku 85 po delší pauze, což už byla aktivní DIY perioda, mnohem zajímavější hudebně i názorově, než když nám bylo patnáct, šestnáct. Vydali jsme první podomácku nahrané demo roku 1986. Tehdy už jsme hráli mnohem komplexnější podobu punku, kterou by bylo možné přirovnat třeba k Subhumans. V roce 1989 jsme vyrazili na první evropské turné a vydali své první LP ve Francii. Naše muzika se stávala divnější a divnější, až jsme roku 92 začali hrát instrumentálně a pustili se hlouběji do experimentálních vod. V 99 jsme začali navíc využívat klávesy, a to naši hudbu nasměrovalo do všech možných směrů, a tak je tomu dosud.
Posluchači a novináři každou naši proměnu a éru přijímali různě, ale nyní jsou Trottel jednoduše eklektická kapela vstřebávající všechny možné vlivy od 60’s/70’s/80’s/ 90’s, folk, prog, psychedelie, ambient, elektronika atd atd. To vše s punkovým přístupem, který spousta dnešních punks bez pochyb nepochopí jako punkový, ale to je vlastně úplně jedno. Měli jsme fůru sestav, vydali jedenáct alb ve spoustě stylů, ale doufám, že síla, která nás pohání, energie a motivace zůstávají stejné.
Vzhledem k tom, že jsme měli fůru podzemních kontaktů, jediné, nač jsme ohledně ježdění na turné neustále čekali, byl můj pas. Koncem roku 1988 jsem se dostal do kontaktu s kamarádem, který v té době dělal Bondage Records. Vydavatelství, které vydávalo francouzské legendy Berurier Noir a další. Ukázal jsem mu Trottel, ale věděl jsem, že preferuje zábavnější a jednoduší věci. Takže samozřejmě řekl, že nemá zájem. Nicméně že má kámoše z labelu Gougnaf Mouvement a ten, že je pošahanej dost na to, aby ho to zajímalo. No a tak to také vyšlo a Gougnaf vydali naše první album. Goungnaf bylo v té době velké alternativní vydavatelství, takže jsme měli i slušné promo a zahraniční koncerty naplánované na rok 1989. Tím prvním byl Berlín 4. února roku 89. Začátek našeho prvního, tři měsíce dlouhého turné skrze celou západní Evropu. Do východního Berlína jsme dorazili vlakem, protože dodávka Barkas, kterou jsme si půjčili, se rozbila ještě v Budapešti. Z východoberlínského nádraží nás vyzvedl kamarád bubeníka ze západního Berlína a svou dodávkou nás vzal skrze proslavený Check Point Charlie, kterým se procházelo z jedné části Berlína na druhou. Celé to bylo temné a vážně hodně divné.
Po tomhle turné jsme vyrazili na další, tentokrát dvouměsíční, ještě v tom roce a během něj jsme ve Francii nahráli desku Your Sincere Innocence. Jenže v té době se Gougnaf položil a nám nezbývalo nic jiného, než hledat nového vydavatele. Tak jsme skončili u německých X-Mist Records, kteří vydali tuto desku a následně roku 1990 i dvoualbum The Final Salut In The Name Of Human Mistery. Nedlouho poté, roku 1992, jsme založili Trottel Records a od té doby si vydáváme desky sami, někdy ve spolupráci s NNNW z Polska, Malárie Records nebo Amanita Records z Francie.
Celý rozhovor najdete zde